9:00
Vcerejsi den byl naprosta katastrofa, asi jeden z nejhorsich dni letosniho roku. Diky snaze meho mileho se to nakonec vecer prece jen zlomilo a ja ucinila rozhodnuti. Dnes budu mit klidny den, nic me nenastve!
No, je to tezsi nez se zda.. snazim se na to soustredit a diky tomu mi doslo, kolikrat se v beznem dni stihnu jen behem rana rozcilit. Zaspala jsem o 10 minut a ranni program byl rozhozen – jindy bych soptila. V metru hrozilo, ze si proti mne sedne nevzhledny nevabny jedinec – uz mi stoupal krevni tlak. Nastesti si sedl jinam. Po prijezdu na misto urceni nebylo mozne odfiltrovat lidi kolem hudbou a na schodech me svou pritomnosti velmi obtezoval halekajici hulvat. A po prichodu do prace jsem malem zacala lamat moje vztek-paratka nad clankem o tom, jak romove zadaji odskodneni za rasove motivovany utok.
U kazde te situace jsem si (k memu prekvapeni) vcas dokazala uvedomit, ze se "nastvavam", a pekne jsem to stopla. Ale to vedomi je zvlastni, nebylo jeste ani 8 hodin a ja bych se uz 4x rozzurila. To mozna neni uplne zdrave.